GRANIT (žula)

Granity jsou známé běžně pod českým názvem žuly. Vytvářejí velké rozlehlé plutony (podzemní tělesa) s výběžky do okolních přeměněných a někdy i usazených hornin nebo i menší žilná tělesa. Jsou to světlé drobně zrnité hlubinné magmatické (vyvřelé) horniny, složené z draselného živce, světlé i tmavé slídy a z křemene, kterého musejí obsahovat přes 10 objemových procent. Vznikají roztavením hornin zemské kůry a utuhnutím taveniny (magmatu) bohaté oxidem křemičitým. Jde o poměrně hojné horniny. Na Českomoravské vrchovině tvoří zejména rozsáhlý centrální pluton moldanubika, probíhající od toku Dunaje v Rakousku přes hrad Landštejn, Telč (mrákotínská žula) až k Jihlavě a Lipnici. Vyskytuje se i na řadě dalších míst, např. u Třebíče (turmalinická žula u Mikulovic a Výčap) nebo nedaleko Žďáru nad Sázavou.

Známá mrákotínská žula představuje jeden z typů tzv. číměřského granitu. Vyznačuje se přítomností drobných sloupečků minerálu andalusitu, který je dokladem přebytku hliníku v tavenině. Byla využívána na významné kamenické výrobky a známý monolit z této žuly najdeme i na Pražském hradě. V okolí Slavonic se vyskytují oblé žulové balvany a „kamenná stáda“, která vznikla zvětráváním žul v třetihorách (zvětrávání v tropickém klimatu) a starších čtvrtohorách (mrazové zvětrávání). Krajina na západ od Telče se vyznačuje také bizarními žulovými vrcholy a kamennými moři (Štramberk, Míchova skála) a byla zařazena do sítě evropských geoparků. Vystavená hornina pochází z lomu u obce Bílý Kámen u Jihlavy.

Jde o tzv. uzavřeninu, zbytek po tavení horniny, je černá díky biotitu (tmavé slídě).