ŽULOSYENIT (durbachit)

Durbachit je nejpozoruhodnější vyvřelou horninou v Českém masivu. Tato hlubinná vyvřelina je tvořena převážně draselným živcem, tmavou slídou (biotitem) a kolísavým obsahem křemene. Právě množství křemene určuje, zda horninu budeme nazývat syenitem (nízký obsah křemene) nebo žulou. Bílý živec tvoří v tmavé hornině nápadné větší zarostlé krystaly a jejich srůsty (porfyrické vyrostlice). Protože se však množství křemene určuje mikroskopicky nebo rozpočtem z chemické analýzy, lze obecně použít označení žulosyenit (granosyenit). Tyto zvláštní horniny se také nazývají durbachit podle jména jedné vinařské obce ve Schwarzwaldu (Německo). Zvláštnost horniny spočívá v neobvyklém chemickém složení, kdy je zároveň bohatá draslíkem (živec draselný) a hořčíkem (biotit). Složení dokresluje zvýšený obsah chrómu a niklu a zvláště thoria a uranu. Oba poslední prvky společně s radioaktivním izotopem draslíku způsobují zvýšenou radioaktivitu durbachitu. Durbachity tvoří rozsáhlý třebíčský pluton (mocné těleso) trojúhelníkového tvaru a leží na nich město Třebíč. Známy jsou také z malého jihlavského plutonu, masivů Knížecího stolce na Šumavě a Čertova břemene ve středních Čechách, u Tábora a Písku. Magma durbachitů pochází z hlubokých částí kůry, kde se smísilo s taveninami zemského pláště; proto ono zvláštní chemické složení.

Zvětralé zaoblené balvany žulosyenitu pokrývají celou severní část třebíčského plutonu a spoluvytvářejí zdejší malebnou krajinu. „Syenitové skály“ jsou také známou rezervací u Pocoucova.

Oba vystavené vzorky durbachitu pochází z Kamenné u Tasova, jejíž okolí proslulo balvanitými ostrůvky, zkrášlující tuto část přírodního parku Třebíčsko. V lomovém kameni můžete vidět otvory po těžbě, respektive lámání kamene. Druhý vzorek pochází z povrchu a ukazuje právě charakteristický způsob zvětrávání, při kterém vznikají doslova kamenné koule.

Durbachity byly využívány při kamenických i stavebních pracích; je z nich postavena i románsko-gotická bazilika sv. Prokopa v Třebíči.

Hledejte na kameni toto místo: 

Jde o tzv. srdce kamene, podobně jako u granitu je to uzavřenina, zbytek zemského pláště, směs především amfibolů a biotitu (tmavé slídy).