MRAMOR

Mramor je metamorfovaná (přeměněná) hornina, složená z karbonátů, uhličitanu vápníku (kalcitu) a uhličitanu vápníku a hořčíku (dolomitu). Původně šlo o sedimenty, vzniklé z vápenitých schránek mořských organismů, ke kterým byl přimísen jílovitý a písčitý materiál.

Během geologických procesů se tyto horniny mohou dostat do hloubky, do úrovně vysokých teplot a tlaků a překrystalizují v mramory (krystalické vápence a krystalické dolomity). Někdy jsou usazeniny přeměněny na kontaktu s magmatem, ze kterého mohou do tvořícího se mramoru vstupovat nové prvky, jako např. fluor, rudní složky (železo, měď, wolfram, aj.). Karbonáty reagují s příměsí a vznikají nové minerály.

Tak například dolomit reaguje s křemenem na diopsid, přičemž se uvolňuje oxid uhličitý, podobně kalcit na wollastonit. Tyto reakce jsou (mimo reakce v biosféře) zásadní pro obsah CO2 v atmosféře.

Velké horotvorné pohyby mívají proto souvislost s oteplením atmosféry a nárůstem zelené hmoty na Zemi. Jinými reakcemi vznikají v mramorech také hojně další minerály, jako hořečnaté slídy, amfiboly a desítky dalších.

Ukázka mramoru ze Zblovic (u Bítova) představuje regionálně přeměněný dolomiticko-kalcitický mramor moldanubika. Západomoravské mramory byly využívány hlavně k pálení vápna a jen výjimečně i ve stavebnictví a sochařství (nedvědické mramory).

(Pozn.: v technické praxi se jako „mramor“ označují leštitelné karbonátové horniny bez ohledu na jejich původ, v případě vyvřelin je toto označení vysloveně chybné). 

Hledejte na kameni toto místo:

V mramorech najdete různé minerály, velmi často tento nazelenalý diopsid.