JURSKÝ VÁPENEC

ápenec představuje známou usazenou horninu, která je tvořena karbonáty, hlavně uhličitanem vápenatým (kalcitem). Až na malé výjimky je vždy usazeninou mořského původu, v geologické minulosti (ale i dnes) velmi významnou. Jde o horninu organogenního původu (vznikla činností organismů). Vyvinula se obvykle v mělkých, prosvětlených a teplých vodách. Nejstarší takové vápence známe tedy až z dob, kdy si organismy mohly budovat pevné vápnité schránky. Původně šlo o řasy, později o jiné organismy. Těmi důležitými byli v mladších obdobích (a i dnes jsou) koráli. Vznik vápenců také odčerpával oxid uhličitý z původní atmosféry Země a vázal jej na miliony let, tedy zásadně ovlivnil koloběh uhlíku (viz též mramor). Vápenité schránky uhynulých organismů se hromadily někdy až ve stametrových mocnostech, byly zpevněny tlakem, převážně rekrystalizovaly a někdy reagovaly s hořčíkem z mořské vody (dolomitizované vápence). Přesto běžné vápence poskytují hojné zkameněliny (fosílie), z nichž můžeme usuzovat nejen na podmínky jejich života (teplota a složení vody, vývoj života), klimatické změny na Zemi, ale i např. na délku dne a noci).

Tento vápenec je geologicky mladší než jeho prvohorní soused, pochází z jurského období druhohor. Přivezen byl ze Svatého kopečku u Mikulova. Vznikl však až stovky kilometrů odtud (nepatří k Českému masivu, ale ke karpatské soustavě) a do dnešní pozice se dostal až při vzniku příkrovů, které vápence v podobě bradel vtlačily do okolních měkčích jílovců a pískovců. Jurské vápence tvoří Pavlovské vrchy (CHKO Pálava) a zasahují i do Rakouska, oblast nazýváme Jihomoravský kras.

Vápence jsou využívány ve stavebnictví (výroba vápna, sochařství). 

Hledejte na kameni tato dvě místa:

Jurské sedimenty jsou plné zkamenělin, našli jsme pro vás dvě, belemnita (obrázek nahoře), jde o schránku drobného hlavonožce, a úlomek lastury hřebenatky (obrázek dole). Možná na tomto kusu kamene objevíte i další pozůstatky druhohorního moře.