GRANULIT

Granulit představuje silně regionálně metamorfovanou horninu složenou z živců a křemene, s příměsí granátu, kyanitu a rutilu (oxid titaničitý). Poprvé na světě byla popsána jako tzv. náměšťský kámen z blízkosti zříc. hradu Lamberka na Oslavě u Náměště už v roce 1754. Používal se také název „bělokámen“, protože čistý granulit je cukrovitého vzhledu a bílé barvy. Výchozí horninou pro vznik granulitu byly taveniny žulového složení při hranici zemské kůry a pláště, tedy v hloubkách přes 50 kilometrů. Překrystalizovaly za značně vysokých teplot (až přes 800 °C) a tlaků (i přes 1 GPa). Horotvorné pohyby je spojily někdy s horninami zemského pláště (peridotity) a postupně vyzdvihly blíže k povrchu. Při výzdvihu se modrý destičkovitý kyanit (křemičitan hliníku) změnil v bílý vláknitý sillimanit o stejném složení. Závažnější byl přísun vody, ale i různých dalších složek z okolí, který vedl k přeměně granátu na tmavou slídu biotit. V zónách takových mladších přeměn originálních „bělokamenů“ vznikly tmavé, tzv. „granulitové rohovce“ bohaté tmavou slídou, k nimž náleží i vystavený vzorek z Horních Borů u Velkého Meziříčí. 

Hledejte na kameni toto místo:

Pro granulit je typická páskovaná textura (podobně jako u příbuzných rul), tady navíc rozeznáte i drobná červená zrna granátu.