DIABAS (paleobazalt)

Diabas je zástupcem výlevných vyvřelin, bazaltů neboli čedičů, které utuhly těsně pod povrchem nebo se v podobě lávy dokonce vylily na zemský povrch nebo na oceánské dno. Takové horniny jsou původně hnědočerné až černé barvy, složené z vápenatých živců (anortitu), černých zrn amfibolů, pyroxenů a někdy olivínu, bez draselných živců, světlé slídy a hlavně bez křemene. Prvohorní čediče se označují také jako paleobazalty, v Evropě se také používal běžně název diabas. Tyto staré čediče, na rozdíl od čedičů druhohorních a zvláště třetihorních (u nás v Českém středohoří), podlehly pozdějším změnám, při nichž byly živce rozloženy a tmavé minerály přeměny v černozelené chlority. K takovým horninám náleží i ukázka diabasu z Chrtníků na severním okraji Železných hor, tyto paleobazalty vznikaly už v ordoviku nebo siluru.

Hledejte na kameni toto místo:

Na fotografii je patrné rýhování. Na tomto místě blok horniny praskl a pomalu sjížděl po sousedních blocích. Jakým směrem se pohyboval, zjistíte, když si toto místo pohladíte, tam kde je pohyb ruky nejpříjemnější, to byl kdysi směr pohybu. Tomuto jevu se říká tektonické zrcadlo, jde tedy o přírodně vyleštěnou plošku.